Životopisný román

Nabízíme vám v dnešní soutěži životopisný román o MUDr. Františku Hamzovi, zakladateli dětské léčebny v Luži-Košumberku, který právě zde zachránil stovky dětí před tuberkulózou. Knihu napsala Ilona Borská a vydalo ji nakladatelství MOTTO.

Prof. MUDr. František Hamza, lékař a spisovatel, tu z vlastních prostředků založil ústav pro skrofulózní a tuberkulózní děti. Vaším úkolem je zjistit, kdy byla léčebna založena. Ze správných odpovědí bude vylosován jeden výherce. Přejeme hodně štěstí a přinášíme vám ukázku z knihy…

Hlava říkal, že tak humánní ústav s tak prokazatelnými výsledky nemají nikde jinde v celém Rakousku. „Vaše léčebna, Hamzo, to není jenom chlouba Luže, to je pýcha celých Čech!“
Doufejme, že si na tu chválu vzpomenou, až je požádá, aby o léčebně podali dobrozdání.
Nepozval Spolek českých lékařů do Luže jen proto, aby se chlubil. Bude je potřebovat. Doufá v jejich podporu, až léčebnu nabídne státu. Nabídne ji brzo, protože sám už ji neutáhne.
Julie měla pravdu: ty dvě misky vah nebudou nikdy v rovnováze. Zámožní zaplatí, chudé děti bude léčit zadarmo. Naivní představa.
Zámožných přijde málo, bohatí žádní. Lékaři, faráři a učitelé k němu posílají chudé děti. Nové a nové nemajetné děti. Může je odmítat? Často by to znamenalo rozsudek smrti.
Svítalo, když došel nahoru ke Košumberku, kde, těsně pod zříceninou, nedávno dokončili nový pavilón. Když tyhle pozemky kupoval, zadlužil se. Vypůjčil si peníze od banky, od příbuzných, od několika lidí tady v Luži. Už by měl začít splácet. Ale z čeho?
„Budou to na něm dobejvat jak Rusové Port Artur,“ vyjádřil se nedávno místní povaleč.
Jenom ať nemá strach. Hamza ještě nikomu nezůstal dlužen. Jestli se to podaří a léčebnu koupí Zemský výbor, bude možné začít se stavbou dalších pavilónů. Jeho udělají ředitelem; sejmou z něj hospodářské starosti, konečně si uvolní ruce pro medicínu, pro práci v obecní radě, snad i pro psaní.
Ve spodní zásuvce psacího stolu schovává sešit, veliký, tlustý, ale popsal zatím jen pár stránek. Dialogy do hry o Vršovcích, nějaké nápady k románu o vlasteneckém knězi. Už hrozně dávno na to nesáhl.
Mířil teď z kopce k městečku, bezděčně rychlil krok. Do nohavic ho švihaly šlahouny plevel, dýchaly nahořklou, kořennou vůni. Někde na Zákostelí zakokrhal kohout, druhý o trochu blíž, a další: podávali si letní ráno jako štafetu.
Mám to tu rád, napadlo Hamzu. Podařilo se mi, co jsem si předsevzal, a s tím, že budou potíže, jsem přece vždycky počítal.
Už byl doma, tiše stiskl kliku: nezamkli. Povědomá vůně bytu, který ještě oddechuje ze spánku.
Na okamžik Františka zavalil intenzivní pocit štěstí.
Když svlékal plášť, zahlédl o kus dál v předsíni pohyb. Na okamžik zpozorněl, ale byl to jen jeho vlastní obraz ve ztemnělém zrcadle. Statný mužský s bradkou si tam svlékal plášť a zamyšleně se usmíval.