Detektivka

Máte rády detektivky? Chcete se seznámit s nejnovějším případem inspektora Wexforda? Pak vám nabízíme knihu Ruth Rendellové Všechno je jinak. Knihu vydalo nakladatelství MOTTO.

Vrchní inspektor Wexford se svým zkušeným týmem řeší záhadné vraždy dvou mladých žen spáchané v krátkém časovém sledu po sobě úplně stejným způsobem – vrah shodil z mostu kus betonu na auto projídějící pod ním. Polcisté dlouho nemohli nalézt klíč k oběma vraždám, a když ho Wexford a jeho nejbližší spolupracovník Burden po usilovném pátrání nakonec našli, nestačili se divit.

Přinášíme ukázku z knihy

Když teď batoh zvedl ze sedadla, připadal mu těžší, než když ho poprvé vtáhl do vozu. Postavil ho na měkkou zeminu porostlou kapradím, načež se znovu posadil za volant, aby zajel s autem do hluboké dutiny vytvořené keři hlohu a ostružiním; nad nimi se klenuly hrozny chmelu, jehož rostlo v tomhle lese požehnaně. Byl konec června a všechno kolem zarostlo bujnou vegetací.
Vystoupil a postavil se tak, aby měl dobrý rozhled. Ukrytý vůz téměř neviděl. Možná ho zahlédl jen proto, že o něm věděl. Nikdo jiný si ho nevšimne. Přidřepl k batohu, s námahou si ho hodil přes ramena a zvolna se narovnal. Ten pohyb mu něco připomněl, a vzápětí si uvědomil, co to bylo: takhle zvedal na ramena svého syna. Snad před sto lety. Batoh byl lehčí než chlapec, ale jemu připadal těžší.
Obával se, že kdyby se postavil úplně zpříma, náklad by ho ohnul dozadu a zlomil mu páteř. Ale to se nestalo. Jen si to představoval. Nemůže stát vzpřímeně, ani se o to nebude pokoušet. Radši se sklonil, div se nepřelomil v půli. Nebylo to daleko. Takhle by mohl dojít těch dvě stě metrů k mostu. Kdo by ho v tomhle matném světle zahlédl z dálky, mohl by ho považovat za nějakého hrbáče. Široko daleko nikdo nebyl. Křivolaká venkovská cesta se vinula kolem Yorstone Wood a nad mostem. Nic mu nebránilo dostat se s vozem až k mostu, ale tam by byl moc na ráně, takže u průsmyku sjel z cesty a pak projel mýtinou, kde našel tuhle chmelem zarostlou jeskyni. Zdálo se mu, že v dálce zaslechl auto, pak něco těžšího s dieselovým motorem. Bylo to dole na silnici Brimhurst Lane vedoucí z Myfleet do Brimhurst Prideaux a procházející pod yorstoneským mostem před ním. Už to k němu nebylo daleko, ale jemu se zdálo, že musí překonat celé míle. Kdyby mu ujely nohy, už by znovu nevstal. Nebylo by snazší táhnout batoh po zemi? Ale co kdyby někoho potkal? Když někdo něco vleče, vypadá podezřeleji, než když to nese. Zaklonil ramena víc dozadu a s překvapením zjistil, že je to lepší. Tady nikoho nepotká. Skrz stromy zahlédl pěšinu a malý kamenný most, který nikdo nevyztužil ocelí ani neopravil starou dřevěnou konstrukci, natož aby ji natřel jasnými barvami. Zábradlí můstku bylo nízké, nebezpečně nízké, jak se o tom vyjádřil místní plátek. Noviny se o tenhle most pořád zajímaly, rozepisovaly se o nebezpečí cesty pod ním a o nízkém zábradlí. Už byl u mostu, vystoupil na něj, přidřepl a nechal batoh sklouznout z ramen na zem. Rozvázal chlopně a rozevřel zip. Spatřil kus hrubě otesaného betonu kulovitého tvaru, o trochu větší než fotbalový míč. Vedle něj ležely rukavice. Pro jistotu si je navlékl. I když mu určitě nikdo nebude prohlížet ruce, byla by hloupost si je poškrábat nebo nějak zranit.
Rychle se stmívalo a s přicházející tmou se citelně ochladilo. Na hodinkách si zkontroloval čas: devět patnáct. Už to nebude dlouho trvat. Uchopil balvan do rukou v rukavicích a už jej chtěl postavit na zábradlí, aby byl připraven, ale pak si to rozmyslel. Považoval za značně nepravděpodobné, že by se někdo objevil na stejné pěšině jako on a chtěl přejít most. Počkej na ten telefonát, poručil sám sobě. Každou chvíli se ozve.
Od okamžiku, kdy vstoupil na most, nejelo na silnici pod ním žádné vozidlo, až teprve teď se přiblížil vůz mířící k Brimhurst Prideaux, jehož cílem byl pravděpodobně Kingsmarkham. Sáhl do kapsy a v dlani pevně sevřel mobil. Znepokojilo ho, že dosud nezazvonil. Ale dočkal se.
„Ano?“
„Právě vyjela. Chceš znovu to číslo?“
„Mám ho. Stříbrná honda.“
„Správně.“
„Stříbrná honda. Měla by tam být tak za čtyři minuty.“
Klik, konec. Už se úplně setmělo. Pod mostem projel vůz mířící na Brimhurst St. Mary a Myfleet. Silnice se svažovala k místu, kde ji přetínal most, a pak se vinula vlevo, k téměř pravoúhlé zatáčce s vysokými stromy se silnými prastarými kmeny po jedné straně a s černobílými šipkami po druhé. Uběhla minuta.
Zamířil na opačnou stranu mostu a táhl batoh za sebou. Pak se sklonil, vytáhl z něj těžký náklad a s napnutými svaly ho zvedl na zábradlí. Ještě že bylo tak nízké, nemusel balvan zdvihat moc vysoko. Uplynula další minuta. Z Myfleetu se blížila bílá dodávka s rozsvícenými předními světly, kterou předjel nějaký osobní vůz, a za ním se řítila motorka přijíždějící z Kingsmarkhamu. V prvním okamžiku ho silné reflektory oslepily; vztekle zaklel. Nikdo ho nemohl vidět. Teď už se co nevidět musí objevit ta stříbrná honda s poznávací značkou, kterou si zapamatoval. Další minuta. A ještě jedna.
Nesnášel překážky. Co když si ta stříbrná honda vybrala jinou trasu? Ne, že by se to někdy stalo, ale čert věř lidem, dneska jsou hrozně nevyzpytatelní. Upřel oči na cestu, odkud se měla objevit, směrem k Myfleetu. Pojede pod mostem, ovšem než se dostane k té levotočivé zatáčce… V dálce zahlédl světla. Vzápětí zmizela, když mu je živý plot či kmen stromu odřízl z dohledu, a znovu se objevila. Dvě sady světel, nikoli jedno auto, nýbrž dvě, obě stříbrná, docela těsně za sebou. Jedno byla honda, ale nepoznal, která, rozhodně ne z téhle vzdálenosti a navíc ve tmě, ale dokázal přečíst číslo nebo aspoň poslední tři číslice.
V momentě, kdy se opřel do hroudy betonu na zábradlí a slyšel, jak dopadla, uvědomil si, že trefil nesprávný vůz. Ozvala se strašlivá rána, jako když vybuchne bomba. První vůz, ten který zasáhl, narazil do kmene stromu, karoserie se zbortila, čelní sklo roztříštilo a polovina střechy se propadla. Vůz se rozlomil a vybuchl. Vozidlo za ním, dosud neporušené, narazilo do zádi vozu před sebou a prudkým nárazem se otevřel kufr. Tohle byla ta stříbrná honda, na kterou čekal. Když z ní vylezla ječící řidička s rukama mávajícíma nad hlavou, věděl už s jistotou, že minul cíl. Ani na okamžik už neváhal, zvedl batoh a utíkal; jen jednou se ohlédl, aby viděl, jak první auto explodovalo a vyšlehly z něj plameny. V jasném světle, které všechno ozářilo, poprvé spatřil ženu, kterou se pokoušel zabít.