Soutěž o krásnou knihu Dobrodružství v přírodě pro děti

Soutěž již skončila (27. 1. 2016 23.59).

Chcete získat krásnou knihu „Dobrodružství v přírodě pro děti“? Stačí jen na e-mail redakce zaslat obrázek nebo básničku či povídku na téma příroda.

Soutěž o krásnou knihu Dobrodružství v přírodě pro děti

Samostatně zkoumat přírodu a pozorovat zvířata a rostliny v jejich přirozeném prostředí – to jsou zkušenosti, které jsou pro děti a mládež důležité a představují vítanou protiváhou k životu v dnešním přetechnizovaném světě. Vydejte se tedy s dětmi do přírody a vytvořte “větrnou” zvonkohru, uspořádejte soutěž v hodu šiškou, vyzkoušejte si otisky kůry, postavte hráz, vyrobte sněžnice nebo luk a šípy, prostě tvořte, vyřezávejte, poznávejte a bavte se. Tento hravý průvodce přináší celou řadu nápaditých aktivit, které vám pomohou nalákat děti do přírody a strávit s nimi jedinečný den poznáváním zvířat a rostlin za každého počasí.

Obrázek nebo básničku či povídku zašlete na *** soutěž již skončila ***. Nezapomeňte připojit svoje celé jméno a adresu, abychom vám v případě Vaší výhry mohli knihu zaslat. Dva výherce krásné knihy „Dobrodružství v přírodě pro děti“ vybere redakce.

Výhry do soutěže věnovala Euromedia Group k.s., Knižní klub. Děkujeme.

Pokud jste nevyhráli, nebuďte smutní, knihu si můžete objednat na stránkách společnosti Euromedia Group k.s., Knižní klub.

Příspěvky, které nám zasíláte

Dobrodružství v přírodě
zažívám vždy ráda,
ať se vydávám k vodě
či mám kamaráda,
který rád mě doprovodí
na vrcholky hor…
V přídě si najde to své
každý živý tvor.

Bez přírody nebylo by
tý radosti lidský,
do přírody těšíme se
všichni furt a vždycky.

Pavla Jaklová

Všechno živé kolem nás,
dýchá, roste, tvary mění,
pobývat často v přírodě,
nic lepšího dosud není.

V ní necítí se člověk sám,
a dojde tak k názoru,
že cokoliv nás obklopuje,
poskytuje oporu.

Zvířecí kamarádi na blízku,
hned vycítí co se děje,
nás získají si dozajisté,
jejich vlídné obličeje.

Rostlinky si v klidu mluví,
tou svou znalou řečí,
do výšky se vytahují,
úspěch, že jsou větší!

Někdo sám a na svém místě,
jiný zase společně,
tvoří houf a jeden celek,
co se má tak výtečně.

Pan les vesměs rodinu,
pod dohledem vede,
život uvnitř radost značí,
vzájemně vedle sebe.
Po vstupu dovnitř ucítíme,
tu společnou harmonii,
jedině zde načerpáme,
pro naše tělo energii.

Jak vznáší se lesní vůně,
každý nádech s radostí,
zde ozdravíme tělo, duši,
a zahodíme starosti.

V živém světě je tak dobře,
myšlenky si plynou hravě,
nové nápady se opět tvoří,
v mé uklizené hlavě.

Teď už je mi zcela jasné,
ochrana přírody na místě,
zaslouží si pomoc cennou,
vždyť uzdravuje zajisté.

Skoro jako lékárna,
kam chodíme pro radu,
v přírodě pomoc nalézáme,
stačí projít zahradu.

Děkuji za ten život milý,
který nám moc svědčí,
vydává dary přírodní,
co svou silou léčí.

Edita Hrušková

Dobrodružství v přírodě, může být o náhodě.
Padající kamení dá nám vážně znamení,
Louky, lesy, tráva, to je moje káva.
Není nad to čerpat síly v přírodě u lesní víly.
Zastavíme u studánky, čerpat síly z velké dálky.
Děti běží na louku pro obilí na mouku,
chtějí upéct chleba, tak mouky je třeba.
Táta míchá, máma peče jen ten čas se pěkně vleče!
Slunce svítí, oči pálí ani děti nezahálí.
Chleba mají ke svačině a snědí ho ve vteřině! ☺

Lucie Boučková

Sedmikráska

Bylo nebylo v jedné malé vesničce žila rodina Novákova. Měli krásnou zahrádku a paní Nováková tam pěstovala různé kytičky. Brzy zjara petrklíče a sněženky, voňavé fialky, honosné lilie a růže.... až po podzimní astry a chryzantémy. Celou tu dobu se za plotem v zelené travičce krčila malá bílá květinka. Záviděla ostatním kytičkám, že mají různé barvy a tvary a ona je jen bílá, není vůbec hezká a nemá žádné jméno.

Jednoho dne uviděla kytička poblíž srnku a zavolala na ni: „Strnko, srnko, nevíš, proč jsem jen obyčejná bílá a nemám žádnou barvu ani jméno jako ostatní kytičky?“ Srnka poskočila a odpověděla: „To já tedy nevím.....“ A běžela vesele dál,

Za několik dní zahlédla kytička malou myšku. „Myško, prosím tě, nevíš, proč jsem jen taková obyčejná, chudá a bílá?“ Myška jen pokrčila rameny a běžela dál.

Uplynulo mnoho dní, kytička stále seděla v trávě a nikdo si jí nevšímal. A najednou ….kde se vzal, tu se vzal zajíček. Hop a hop, přeskočil přes kytičku a ona hned zavolala: „Zajíčku, že mi poradíš,“ a svěřila se mu se svým trápením. Zajíček prozradil: „Já ti neporadím, ale vím, kdo by mohl znát odpověď. U nás v lese žije moudrá sova, zeptám se jí a zítra ti přijdu říct.“ Zajíček odhopkal a kytička se nemohla dočkat zítřka.

Hned od rána kytička na zajíčka netrpělivě čekala. Když se objevil, hned na něj zavolala: „Znáš odpověď na moji otázku?“ „Ano, znám,“ zvolal vesele zajíček. „Moudrá sova povídala, že ty jsi sedmikráska. Jsi sedmkrát krásná, protože kveteš sedm měsíců v roce. Nejdéle ze všech kytiček na zahrádce a v lese. Můžeš být na sebe pyšná.“

A kytička byla. Zajíškovi poděkovala a od té doby byli kamarádi. Sedmikráska už se nikdy netrápila, protože věděla, čím je výjimečná , a znala svoje jméno....

Lada Hromádková, 6.B

Skřítkové království

Bylo nebylo za devatero horami a devatero řekami jedno království a v tom království žili samí skřítkové. Celé království obklopovalo plno zahrádek, o které se museli skřítkové denně starat.

Jednoho dne však přišla velká bouřka, a tak se museli ti malí nezbedové před burácením ukrýt. Bouřka byla totiž jejich hlavním nepřítelem a moc se jí báli. Skřítkové došli za králem Brumlou a navrhli: „Pane králi, musíš s tím něco udělat, už nás to opravdu nebaví se pořád schovávat, a hlavně nemůžeme pracovat na našich zahrádkách.“

Král Brumla se zamyslel a odvětil jim: „Dobrá, nechám vyhlásit po celém království svou vůli a dám za odměnu všechny královské zahrady tomu, kdo nám pomůže vyřešit náš problém s bouřkami.“

Celé dny, týdny, ba i měsíce se nikdo nepřihlásil. Až jednoho dne přišel do království líný synek Honza a navrhl: „Když mi dáte najíst a napít, co hrdlo ráčí, tak vám pomůžu vyřešit vaše trápení.“

A tak mu dali skřítci najíst a napít, co líný Honza žádal. Skřítkové už byli nervózní, protože Honza jenom jedl a jedl a žádný čin neprovedl.

Zeptali se ho: „Honzo, kdy začneš něco dělat, pořád jenom jíš a piješ a skutek utek´.“ Honza povídá: „Nu dobrá, skřítkové moji, teď vám něco ukážu.“ Honza vyndal z mošničky prapodivná semínka a zvolal: „Skřítci, když je zasejete na střechu vašeho královského hradu a budete se o ně dobře starat, ona vám vyrostou a ochrání vás před bouřkami.“

Štístko se zeptal Honzy, jak že se vzácné semínko jmenuje? Honza jenom prohodil: „Tato květina se jmenuje netřesk.... neboli bouřka.“

Skřítci poděkovali Honzovi za vzácná semínka, vzali si rýče, lopaty a hrabičky a šli zasít semínka na střechy všech domů v království. Starali se o ně, jak nejlépe uměli. Každý den je poctivě zalévali a pleli.

Jak dny plynuly, tak semínka rostla a rostla, až rostlinyk porostly celé království. Od té doby se v celém království neobjevila jediná velká bouřka a to díky květince jménem netřesk. Líný Honza se nakonec své odměny vzdal a šel světem dál pořád rovně za nosem.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Martin Kříž, 6.A

O zázračném skřítkovi

Na kraji vesnice v malé chaloupce žila chudá vdova Magdalenka, která měla sedm synů. Chlapci museli své mamince pomáhat na poli i doma.

Jednoho roku vtrhla do země zlá nemoc. A zavítala i do naší malé chaloupky. Nejdříve začal pokašlávat nejmenší Honzík.

Za ním pak Ondra, Matěj, Jakub, Vašík, Petřík a Lukáš. Chlapci kašlali a chřadli. Magdalenka z toho byla velice nešťastná. Byla velmi chudá a nemohla k nim zavolat doktora. Chlapcům bylo stále hůř a hůř.

Magdalenka měla doma medailonek a rozhodla se ho prodat, aby mohla koupit nějaký lék, který by chlapcům pomohl. Cesta do města byla dlouhá.

Když přišla k malému paloučku, sedla si, aby si trochu odpočinula. Přemýšlela o svém trápení a ze všeho únavou usnula. Ve snu se před ní objevila krásná paní. Magdalence připomínala její maminku. Neznámá paní k ní promluvila: „Vím, co tě trápí, a pomohu ti. Rozhlédni se po paloučku, najdeš na něm drobounké, nenápadné bílé kvítky. Nasbírej je a uvař z nich svým chlapcům léčivý čaj.“

Když se Magdalenka probudila, opravdu kolem sebe uviděla spoustu bílých kvítků, přesně takových, o jakých se zmínila tajemná žena. Nasbírala je a běžela rychle domů. Uvařila z nich čaj pro své nemocné chlapce. Ti hned, jak se ho napili, se cítili lépe. Po několika dnech se úplně uzdravili.

Lidé z vesnice se Magdalenky ptali, jak je to možné. Magdalenka jim ukázala kvítky, které chlapcům pomohly. Lidé se divili, jak to taková obyčejná květinka dokáže, vždyť vypadá jako chudobka. Pro Magdalenku to však byla nejkrásnější květinka na světě, protože uzdravila jejích sedm synů. A tak jí začala říkat sedmikráska......

Lukáš Karolyi, 5.C

Ochrana přírody

Příroda jsou nejen stromy a keře,
ale i lidé a zvířata, lesy a sady.
Když něco z toho selže,
od toho my jsme tady.

Lidé znečišťují přírodu,
těmi svými odpadky,
a to všechno v sobotu,
vyvezou ven na skládky.

Musíme proti tomu něco dělat!
V čem tady budeme žít?!
Budeme jíst jak stáda telat
a vodu kalnou pít?
To my přece nechceme,
budeme přírodu chránit.
Všichni tu pak chtějí kouřit,
musíme tomu zabránit.

Kouření je odporné,
tomuhle já říkám ne!
Škodí plicím, přírodě,
"utopíme" to ve vodě!

Chraňte prosím přírodu,
ne z donucení, ale z lásky.
A pijte jen čistou vodu,
ať se vám nedělají vrásky.

Lenka Hrubá, 15 let

Kdo tu hraje na housličky?
Cvrček je to,ten maličký.
Kdo tu hraje na basu?
čmelák bzučí na chasu.

A kdo tu tak pěkně zpívá?
To je včelka rozmařilá.
Na louce to pořád žije,
nektárek se při tom pije.

Vítr cinká na šišku,
brouček spinká v pelíšku.
Schoval se tam před zimou,
vítr houpe houpy hou.

Veronika uhlířová

Zdroj: Bux.cz
Autor:
Vydáno: