Soutěž o krásnou knihu Jak vyzrát na pavouky?

Soutěž již skončila (14. 2. 2016 23.59).

Chcete získat krásnou knihu „Jak vyzrát na pavouky“? Stačí nám zaslat nakresleného pavouka nebo o něm sepsat povídku nebo básničku.

Soutěž o krásnou knihu Jak vyzrát na pavouky?

Kdo by se nebál pavouků? Jsou to děsivá stvoření, chlupatá, s mnoha nohami. Jak na ně člověk narazí, hned by před nimi utíkal. Autoři úspěšné série knih Jak vyzrát na... nám ale nabízejí celou řadu šílených nápadů a vynalézavých triků, jak si s nimi poradit. Co se však stane, když se všech pavouků zbavíme? Catherine Leblanc píše pro malé i velké. Napsala na dvacet knih, románů, básní a krátkých próz a více než čtyřicet obrázkových knih.

Obrázek nebo povídku či básničku zašlete na *** soutěž již skončila ***. Nezapomeňte připojit svoje celé jméno a adresu, abychom vám v případě Vaší výhry mohli knihu zaslat. Jednoho výherce krásné knihy „Jak vyzrát na pavouky“ vybere redakce.

Výhry do soutěže věnovalo nakladatelství Portál. Děkujeme.

Pokud jste nevyhráli, nebuďte smutní, knihu si můžete objednat na internetových stránkách nakladatelství Portál.

VýherceVýhru získávají děti ze ZŠ Bruntál, Školni 2. (Vladímir Trdlica, Josef Dubový a Natálka Bojkovská.)

Příspěvky, které nám zasíláte

Pavoučí sítě
ničím jen v bytě,
v přírodě je neničím,
jsem jako dítě,
v duši jim skrytě
jejich zručnost závidím.

Snažím se sebevíc,
neutkám zhola nic,
šmodrchám nitě zprava, zleva
že tkají dokonale,
pavoukům říkám stále,
na ruční práce jsem holt levá.

Michaela a Pavla Jaklová

Pavouků se nebojím

Dnes po ránu mě probudil
strašlivý jekot maminčin.

„Táto, vezmi na něj bič,
ať je ta obluda okamžitě pryč:“

Táta volá zvesela:
„Ty ses asi zbláznila!

Vezmi na něj koště,
já se ho také bojím prostě!“

Běžím se tryskem podívat,
jesli rodiče neděsí třeba had.

Otvírám dveře pomalinku
a rozchechtám se za chvilinku.

Nad postelí se snáží shora
na pavučině osminohá příšera.

Strach z pavouků je hrozná věc,
i z dospělého stává se zbabělec.

Nastavím ruku, otevřu okno, zamávám
a můžu jít spát klidně dál.

Adam Krov, 6.B

Nezvaný host

Sedím doma v pokoji
a dělám si úkoly.
Nad češtinou přemýšlím,
do básničky hledám rým.
Ten mě zrovna nenapadá,
na chvilku si opřu záda,
náhle vidím pavouka,
jak se na mě zle kouká.
Do smíchu mi zrovna není,
cítím se jak ve vězení.
Nehýbu se, nemrkám,
taťku rychle zavolám.
Přijde ihned, směje se,
pavouka si odnese.

Petra Říhová, 6.A

Pavouk v bytě

Leze pavouk po stěně,
odmotává sítě.
Zírá na něj zděšeně,
vystrašené dítě.

Splétá sítě, chytá hmyz.
Dítě volá: „Někam zmiz!“
Pak se chudák rozhodne,
že ho z bytu vykopne.

Na akci je připraven,
už ho nechce v bytě.
Vyhodí ho z okna ven,
„Venku si pleť sítě!“

Filip Hřebejk, 6.A

Ali, Eli, Olinka
pavoučí je rodinka,
osum nožek všichni mají
a nikoho nelekají.

Máma motá sítě,
táta loví hbitě,
Olinka už taky souká,
od maminky vše okouká.

Šimonek Heča

O malém pavoučkovi

Za sedmero horami, ze sedmero řekami, za sedmero krásných údolí, ležela malebná vesnička, která se jmenovala KŘIŽANOV. V té vesničce žilo několik málo obyvatel. Lidé zde žili skromně, za domy byl les a za ním se tyčily hory. Nikdo nevěděl proč, se vesnice jmenuje Křižanov. Jednoho dne přišel sedlák Honza a po dlani mu lezl podivný pavouček. Obchází s pavoučkem po vsi a ukazuje všem to roztomilé pavoučí stvoření. Lidé obdivují pavoučka, ale nikdo neví, jak se jmenuje. Sedlák se na pavoučka dívá a říká: „Přátelé, to je pavouček, když se na něj díváte s křížem na zádech. A proto si myslím, že se bude jmenovat křižák.“ Lidé se zaradovali, zjistili, jak se pavouček jmenuje, a uvědomili si, že takových to pavoučku je po vesnici tisíce a tisíce. Dali hlavy dohromady a zjistili, že asi proto se ta jejich vesnička jmenuje KŘIŽANOV.

Veverušáci Beroun

Pavouk

Žil, byl jeden pavouk, který se jmenoval František. František se zamiloval do lidí. Problém byl v tom, že všichni bydleli tam, že když se k nim nastěhoval, jeho pavučinky smetali. Jednoho dne se odebral za majitelem domu, kde bydlel. Řekl mu, že ho to už nebaví. Že si udělá pavučinku, a všichni mu ji hned smetou. Majitel se zamyslel a řekl, že už nikdy jeho pavučinky ničit nebude. Jak řekl, tak učinil. A tak se spolu spřátelil a v domě žijí společně dodnes.

Petr Liška

Pavouček

Byl jednou jeden pavouček a ten byl pyšný svojí kresbou na zadečku. Protože se to ostatním nelíbilo, tak neměl žádné kamarády. Byl z toho moc smutný. Jednoho dne se pavouček pyšnil před starým, ale zkušenějším pavoukem. Proto se pavoučci rozhodli, mu to oplatí. Druhý den si ostatní pavoučci vymysleli, každý něco jiného a hezčího. Pyšnému pavoučkovi se to nelíbilo. Uvědomil si, že když se mu to nelíbí, nelíbilo se to ani ostatním. Tak si řekl, že se musí polepšit. A polepšilo se. Potom, když ostatní zjistili jeho nápravu k lepšímu, měl mnoho a mnoho kamarádů a měl šťastný život.

Lukáš Hána

Koumák pavouk

Byl jednou jeden pavouk a ten zkoušel všelijaké pokusy. Jednou zkusil stát se motýlem. Udělal si kuklu a schoval se do ní. Čekal. Den, měsíc, rok a potom to vzdal. Druhý den uviděl housenku, která si dělala kuklu. Všelijak to počítal, počítal a pak zjistil. Propočítal, že do kukly si musí dát jeden malý list a být tam čtrnáct dní. Udělal si další kuklu, přinesl si list a vlezl do ní. Po čtrnácti dnech pavouk vylezl. Řekl, že je to zbytečné. O devět let později se pavouk stal vynálezcem.

Michal procházka

O pavoukovi Rózi

Byl jeden pavouk Rózi. Jednoho dne si udělala velkou pavučinu. Ta pavučina byla tak veliká, že se do ní chytilo za jeden pouhý den třicet much. K té pavučině se zbíhalo pavouků z celého okolí strašně moc. Rózi se stala pavoučí královnou.

Dorka Kobrová, David Častulík

PAVOUK

Kdo vylézá to z úkrytů?
Cosi se ke mně plíží,
osm noh, tajemné tělo,
to pavouk na mě vzhlíží.

Hledá cestu, brouzdá všude,
na dlouhých nohou kráčí,
jak na mole pyšný chlapec,
je středem zájmu, to mu stačí.

Ať je to noháč nebo křižák,
chce tvoreček dlouho žít,
obratný je a cestuje,
chodí se nám představit.

Svou šikovnost nepopírá,
pracuje celé hodiny,
snová síť a tvoří dílo,
výsledkem pavučiny.

Ty často se nám nelíbí,
a smetákem je shodíme,
jeho usilovnou práci,
pouhým tahem zničíme.
Avšak ne každý ho vítá vřele,
při pohledu jasné zjištění,
blíží se k nám celkem rychle,
o pomoc hlasité pištění.

Bohužel je často vnímán,
že nosí hrůzu a strach,
a proto když objeví se,
zlo naskočí nám v předtuchách.

Po pravdě z těch hodně velkých,
nastává jisté polekání,
svým tělem už vyzařují,
důležité varování.

Statný křižák slídí tiše,
celou pavučinu svou,
a moucha, co uvízla v síti,
stává se jeho potravou.

Proto při setkání s kterýmkoli,
dopředu tak přemýšlejme,
a nad reakcí jejich těla,
vždy se na pozoru mějme.

Eva Toušová

Pavouci prý milí jsou,
že nám štěstí přinesou,
tkají svoje sítě,
pozor muško,chytí si tě,
Jejich sítě krásné jsou,
muškám však smrt přinesou,
síť je jako krásná krajka,
mušku uškrtí jak krajta

Vladimíra Komendová

O pavoučkovi

Byl jednou jeden pavouček jménem Frantík. Ale Frantík neuměl pavučiny. Ty vždy, když bylo potřeba, dělala maminka. Byl tak trochu nemotora. Jednoho dne šel a co čert nechtěl, zavrávoral a spadnul. Ale pozor! Zachytil se za svoji první pavučinku. A tak postupem času se naučil dělat i velké pavučiny. Maminka měla radost a byla na něj velmi pyšná. Od té doby byl Frantík normálním pavoukem, který uměl dělat pavučiny.

Ondra Eliášek, Fiulip Lunquist, Kačka Hulová

Byl jeden pavouk

Byl jeden pavouk, který byl moc šikovný. Uměl se o sebe postarat. A tak takhle jednou, když se prochází v blízkém lese, potkal se s jiným pavoučkem. Jmenoval se Robert. Robert byl trochu zvláštní, neustále chodil po lese sem a tam. Pavoučci se skamarádili a chodili spolu na procházky. Někdy k louce, jindy do lesa. Ale les byl pro ně přitažlivější. A tak jednoho krásného dne se rozhodli, že si postaví domeček. Jak řekli, tak učinili. Za nedlouho domeček stál. Pavoučci byli tak unavení, že v domečku usnuli a probudili se až za týden.

Filip Čada

Pán pavouk Sklípánek

Byl jednou jeden pavouk a ten šel do města Beroun. Beroun byl sice velký, ale to vůbec nevadí. Sklípánek se cítil upuštěný. Jednoho dne potkal dalšího pavouka jménem Packal. Nejprve nevěděl vůbec, co mu má říci, ale pak našel odvahu. Zeptal se ho, jak se jmenuje. „Já jsem Packal a ty?“ odpověděl. „Já jsem Sklípánek. Prosím, jsem velmi opuštěný. Kamarád bych byl skvělý.“ A tak byli přátelé a ani jeden již nebyl opuštěný. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Nina Petráňová, Anežka Povolná, Alex Kuník, Alex Bratršovský, Ráďa Veselý

Autor:
Vydáno: