Téma týdne – co mám rád/a?

Soutěž již skončila (13. 11. 2016 23.59).

Co máš rád(a) a co naopak nesnášíš? Třeba ve škole, v jídle, v životě, lidské vlastnosti, zvířata. Máš nějaké fobie, čeho se nejvíce bojíš? Čeho se bojí lidé ve Tvém okolí? Co by pro Tebe byl nejhorší zážitek? Pavouk na obličeji? Nebo něco mnohem horšího, třeba písemka z chemie? Můžeš i nakreslit čeho se nejvíc bojíš.

Téma týdne – co mám rád/a?

Pokud chceš vyhrát tuto knihu, tak nám napiš pár veršů, jakkoliv dlouhou povídku nebo namaluj obrázek. Nezapomeň, že tvé příspěvky musí vystihovat toto téma týdne.

Své dílo pošli na *** soutěž již skončila *** a nezapomeň připojit své celé jméno a adresu, abychom Ti v případě výhry mohli odměnu zaslat.

Příspěvky, které nám zasíláte

  • 13. 11. 2016, Pavla Jaklováveršík
  • 11. 11. 2016, Johanka Berrováobrázek
  • 10. 11. 2016, Romanka Jarošováobrázek
  • 8. 11. 2016, Veronika Uhlířováobrázek
  • 7. 11. 2016, Jana Plecháčováveršík
  • 7. 11. 2016, Dominička Kovaříková, 6 letobrázek »vítěz soutěže«
Nemám ráda brokolici,
místo ní si dávám kuře,
nesnáším, když někdo skuhrá,
že nemůže býti hůře.

Ráda čtu si pohádky,
nejradši mám Rákosníčka,
nechci v zimě nosit svetry,
ráda střídám pestrá trička.

Potěšíš, když nabídneš mi
hrozny nebo lízátka,
ráda jsem, když naše kočka
přinese si koťátka.

Pavla Jaklová

Byla jednou jedna holčička jménem Simonka. Od malička měla ráda sport a nejvíc tenis. Jak rostla, tak si čím dál víc uvědomovala, že se chce tímto sportem nejen bavit, ale také živit. A tak to začala brát hodně vážně. Všem na potkání začala říkat, že bude profesionální sportovec. Každý se jí však vysmíval, dokonce i rodiče a sourozenci. Neustále poslouchala, že na to nemá. Až přišel věk, kdy patřila do tenisové juniorky. Nebyla už moc malá, zrovna měla čtrnáct let.

Začala hrávat na okruzích se stejně starými dětmi a každého vždycky porážela. Ani na chvíli nezaváhala. Pak však dospěla a bylo na čase přejít mezi velké tenistky. V tu chvíli se začala opravdu bát, že na to nemá. Dostihla ji bohužel minulost, kdy jí to každý povídal. Rodiče nikdy na její zápasy nechodili. Její úspěchy nebrali v potaz.

Simona se začala bát, že nebude už vyhrávat a dostala se do slepé uličky. Pak si řekla, že se musí uklidnit a nemyslet na nikoho z těch, co jí nikdy nevěřili. A ono to vyšlo. Začala vítězit i mezi dospělými a brzo se z ní stala nejlepší tenistka světa. Vždycky si potom říkala, že se nikdy nesmí ničeho bát.

Jana Plecháčová

Autor:
Vydáno: