Téma týdne – zvířátka

Soutěž již skončila (25. 6. 2017 23.59).

Máš doma nějaké zvíře? Jaké? Kolik jich máš? Jak se jmenují? Jaké ještě nemáš a chtě(a) bys ho? Jaké zvíře máš nejraději? A jakých se naopak štítíš nebo bojíš? Zažil(a) jsi nějakou hezkou příhodu, ve které hrálo hlavní roli nějaké zvíře?

Téma týdne – zvířátka

Pokud chceš vyhrát tuto knihu, tak nám napiš pár veršů, jakkoliv dlouhou povídku nebo namaluj obrázek. Nezapomeň, že tvé příspěvky musí vystihovat toto téma týdne.

Své dílo pošli na *** soutěž již skončila *** a nezapomeň připojit své celé jméno a adresu, abychom Ti v případě výhry mohli odměnu zaslat.

Příspěvky, které nám zasíláte

ZOO Tábor slaví narozeniny

Dva roky s námi jste,
narozeniny nyní slavíte.
Zvířátka tu chováte,
pamlsky jim dáváte,
hezky je tu hýčkáte.
Prázdniny se přiblížily,
děti se k vám natlačily.
Mají rády zvířata,
ty jsou jako koťata.
Děti všechny milují,
proto se k vám těšejí.
Přejeme vám lidičky,
samé hodné dětičky.
A zvířátka za ouškem,
pohladíme prstíčkem.
Aby tu s námi dlouho byla,
aby je vedra nezradila.

Veverušáci
2. oddělení školní družiny
Beroun – Závodí

Zvířata

Vlci, srnky a medvědi,
také občas nevědí,
když se na ně myslivec dívá,
na posedu se skrývá.

Buvoli, koně a krávy,
sežerou hodně trávy,
hlavně když je deštěm zalitá,
myjí si v ní i kopyta.

Krajta, mamba a kobra,
sní klidně i malého bobra
a pak se o něj hádají,
protože se jedním nenají.

Martin Kříž

Moucha

Ráno mi u ucha něco bzučí,
je to moucha, rošťák muší.

Říkám, moucho, jdi ven,
moucha na mě mrkne jedním okem.

Je to totiž neposeda,
s ničím si však říci nedá.

Rád bych ještě zavřel víčka,
moucha ale ještě vyčká.

Vyženu ji tedy po svém,
použiji vše, i fén.

Moucha rychle vyletí ven
… a já mám klid snít svůj sen.

Linda Filipová

Jednoznačný boj

Bylo krásné nedělní ráno, slunce svítilo a vanul lehký letní vánek. Když jsem otevřela dveře ven, skočil na mě můj pejsek Max, kterému z očí vyzařovala radost z toho, že mě vidí a že půjdeme na procházku jako každé ráno.

Na Maxův krk jsem navlékla obojek a následně i připnula vodítko. Odemkla jsem vrátka a Maxík už mě táhnul ven.

Obešli jsme spolu velkou část lesa a až na pár srnek, které nám přeběhly před nohama, nás žádná překážka nepotkala.

Když jsme se pomalu vraceli domů, obcházeli jsme pozemek našich sousedů a ve chvíli, kdy jsme byli před jejich vraty, klika cvakla, dveří letí, ale nebyl to ani táta a ani polednice, ale jen se na nás vrhnul sousedovic pes Fík, který Maxe neměl zrovna v lásce.

Zavrčel a rozběhl se proti nám. A najednou se zakousl do Maxova ucha. „Dane, Dane!“ volala jsem na souseda při jednoznačném souboji psů.

Po dlouhé chvíli volání soused vyběhl v pyžamu ven a snažil se Fíka dostat pryč.

Nešlo to úplně hladce, ale přeci jenom se to povedlo. Dan při omlouvání psa odvlekl domů.

Max byl po tomto souboji ještě týden mrzutý a s krvavým uchem. A vždy, když slyšel Fíka štěkat, s kňouráním se nám schovával za nohy.

Teď už je v pořádku a chová se tak, jak ho známe, jako náš starý známý veselý a hravý pejsek.

Petra Říhová

Zvířata na Cipískovišti

V lese Řáholci žil loupežník Rumcajs se svou rodinou. Proslavil ho stejnojmenný večerníček, který vidělo mnoho dětí i dospělých.

Rumcajs pravidelně odebíral Řáholecké noviny. Jednoho dne se v nich psalo, že se v Písku v jižních Čechách opět po roce koná Cipískoviště a že tentokrát tam postavili sochy z písku, které znázorňují Rumcajse a jeho přátele.

Noviny si tajně ráda četla i zvířátka z Řáholeckého lesa – jelen Větrník, zajíček Ušák a sojka Zvědavka. Velmi je zaujala tahle zpráva a po krátké debatě se rozhodli, že si udělají do Písku výlet.

Tou dobou byl na návštěvě v rybníčku u vodníka Volšovečka sumec Holdegrón. Vracel se sem každý rok na prázdniny ze Severního moře, kam ho kdysi poslal Rumcajs. Slyšel, jak si zvířátka domlouvají výlet od Písku, a začal je prosit, aby ho vzala s sebou. Zvířátkům se moc nechtělo: „Jak se chceš dostat do Písku? To abychom si najali cisternu s vodou. A z čeho ji zaplatíme?Ale sumec se nedal: „To není problém. Cidlinou se dostaneme do Labe, pak u Mělníka uhneme do Vltavy a od Zvíkova je to už kousek po Otavě do Písku. Znám zdejší řeky jako své ploutve. Zapřáhnete do mě loďku a já vás do Písku dovezu.“ Tak tenhle nápad se zvířátkům líbil. A jak se domluvili, tak se stalo.

Vyrazili v pátek a do Písku dopluli až pozdě večer. Zakotvili u Nového mostu a rozhodli se, že se na sochy podívají hned v noci, aby je nikdo neviděl. Majestátní sochy z písku se jim moc líbily. Sumci Holdegrónovi bylo líto, že na ně z vody špatně vidí. Zvláště když jelen najednou zakřičel: „Jé, podívejte se, to je přece náš sumec i s Volšovečkem.“ Mrsknul sebou, vyskočil z vody a vyletěl vysoko nad hladinu. Pohlédl na okamžik na sochy, ale hned dopadl zpátky do vody. Vznikla velká vlna, která vyšplíchla až na sochy. A ty se poškodily.

Když si všichni uvědomili, co se stalo, snažili se sochy trochu opravit. Sumec byl tak nešťastný, že odplaval pod starý most a začal plakat. Zvířátka mezi tím provizorně sochy opravila a utekla se schovat do parku.

Ráno šli kolem soch dva městští strážníci. Všimli si, že jsou poškozené. Běželi na strážnici, aby se podívali na kamerový záznam,. A uviděli zvláštní věci. Z vody vyskočil jakýsi sumec a pak z řeky vyšplíchla voda přímo na sochy. Potom k nim přiběhla zvířátka, která je začala opravovat.

„Tak tohle jsou ti provinilci.“ Strážníci zavolali říční policii ze Zvíkova, aby se podívali v řece po obrovském sumci. Našli ho, jak se schovává pod starým mostem a pláče. „Co s tebou uděláme? Jak tě potrestáme?“ Velitel dostal nápad. „Víš co? Zítra budeš vozit při Cipískovišti děti na svém hřbetě mezi starým a novým mostem.

A tak se taky stalo. Sumec se stal obrovskou atrakcí Cipískoviště. A nakonec i jemu se to strašně líbilo. Ostatní zvířátka postupně také vylezla ze svého úkrytu a celý den si hrála s dětmi. V neděli odpoledne se pak vydali na zpáteční cestu. Do Řáholce dovezli spoustu fotografií a pro Rumcajse koupili nový klobouk…

Lukáš Karolyi

Každý malý ježeček,
z bodlinek má domeček.
Na žádných sladkých jablíčkách,
si vůbec nepochutná.
Zato na žížalách a slimácích,
ty si s chutí rád dá.

Julinka Berrová

Kočičí parta

Máme doma zvířata,
už to nejsou koťata.

Kocour to je velký pán,
někdy je však doma sám.

Kočky chodí po okolí,
nožičky je z toho bolí.

Vždy se u nás večer sejdou
a ráno zas odejdou.

Vojtěch Havlina

Chtěl bych doma zvířátko,
maminka se brání drobátko,
prý nám pejska pořídí,
až se plot kolem domu zařídí.

Já ale čekat nechci stále,
a tak otravuji maminku dále,
ať máme doma třeba králíčka,
budu šťastný z celého srdíčka.

Jenže mamka nechce starost další,
ona asi správně tuší,
že zůstalo by vše zase na ní
a na nás jen to hraní.

Aspoň že u babičky máme Atoska,
malilinkatého to pejska,
je to jezevčík trpasličí,
do kapsy i toho králíka strčí.
proto už se k babičce těším na prázdniny,
užijem si spoustu psiny ;-)

Matýsek Ševčík, 4 roky a maminka

Máme doma malého pejska
Vždy je plná jeho miska
Granule a vodu má
Pamlsky mu každý dá

Umí poslouchat a rád si hraje
Každý si takového pejska přeje
Tobík, takové jméno jsme mu dali
Už od malička jsme ho chtěli

Umí podat pac a rád nás vítá
Na zahradě od rána do noci lítá
Má každého rád a každý má rád jeho
Nejlepší přítel člověka, milujeme ho

Andrea Šmídová

Psi jsou páni hlídání,
kočky mají zase rády mňoukání.
Slepice rády sbírají žížaly,
housata s maminkou husou by zase stále pípaly.

Zvířata jsou prostě fajn všechny, jsme si jistí,
kdo je má rád, tomu se odmění stejnou mincí.
A tak žijme s nimi v symbióze,
neubližujme jim, nedávejme je do útulků a bude jim blaze.

Jana Plecháčová

Autor:
Vydáno: