Téma týdne – sport

Tak to jsem já. Jmenuje se Adéla a je mi třináct let. S našimi bydlíme v paneláku.V bytě se moc věcí dělat nedá, ale řekla bych, že dost aktivně sportuju. Hraju tenis a nemusím se při něm ani zadýchat. Je to totiž počítačová hra. No… a potom je tu ještě něco. Aktivně provozuji také gaučing. Naprosto bezpečný sport. A dá se při něm i jíst.

Jednou mi ale maminka řekla, že bych se sebou měla něco dělat. „Ale vždyť já sportuju, mami,“ řekla jsem. „Vážně? A jak?“ zeptala se. „tak například dělám gaučing,“ odvětila jsem. „Ha ha ha,“ usmála se maminka ironicky, „vezmi si kolo nebo něco a mazej ven.“ A tak jsem tedy šel.

Já a sport, to prostě dohromady nejde. Ale řekla jsem si, že to alespoň zkusím. Vzala jsem ze sklepa kolo a vyjela.

Chviličku po rovince to bylo v pohodě, jenže asi po deseti metrech se objevil kopec nahoru, a tak jsem si řekla že ho tam raději vyvedu. Na kopci jsem nasedla a znovu se dala do jízdy. Z kopce dolů se jelo snadno, jenže pak se kolo nějak začalo třást a BUM… Už jsem ležela i s kolem ve strouze. Tak to asi nepůjde.

Rozhodla jsem se, že zkusím běh. Má kondice je velice dobrá. Na lyžařském kurzu při diskotéce jsem vydržela tancovat celou jednu písničku. Mělo by to bejt cajk. Rozběhla jsem se, ale asi po pěti metrech s jazykem na vestě jsem to vzdala.

Řekla jsem si, že vyzkouším lekci tenisu. Když jsem vzala raketu do ruky, bylo mi jasné, že tohle musí být ten pravý sport pro mě. Ale když jsme začali s trenérem hrát, zase jsem si to rozmyslela. Za celé dvě hodiny tréninku jsem se ani jedinkrát netrefila do míčku, párkrát spadla na zem, jak jsem se ho snažila strefit a nakonec jsem odhodila i tu raketu, která praštila trenéra přímo do hlavy. Rodičům se to pak moc dobře nevysvětlovalo, proč má hlavu jako namodralou dýni a drží si na ní led.

A tím jsem to uzavřela. Někdo je v tom mistr, ale já raději zůstanu u svého gaučingu. To je teprve ta pravá aktivita pro mě…

Adéla Hašková