Soutěž o krásnou knihu Dona Carla nikdo nezastaví

Soutěž již skončila (11. 11. 2017 23.59).

Chceš získat krásnou knihu „Dona Carla nikdo nezastaví“? Jedním ze symbolů Itálie je i Koloseum, soutěžní úkol je tedy jasný. Pro získání výhry stačí jen zaslat obrázek Kolosea nebo o něm sepsat pohádku, povídku nebo básničku a mít štěstí při výběru redakce.

Soutěž o krásnou knihu Dona Carla nikdo nezastaví

Carlovi rodiče se rozešli a jeho tatínek se vrátil zpátky do své italské vlasti. Slíbil sice synovi, že ho bude často navštěvovat, ale za půl roku nepřijel ani jedinkrát. Carlovi se stýská a také má na tátu pořádný vztek – a tak se nakonec rozhodne, že se za ním vydá sám. Ale jak se dostane jedenáctiletý kluk úplně sám z Německa až do sicilského Palerma? Díky odhodlání, pevné vůli a pomocí chápavých lidí, které při svém putování potká, se to Carlovi nakonec doopravdy podaří. Zábavná, napínavá i trochu dojemná knížka především pro děti ve věku 8-12 let.

Obrázek nebo povídku či básničku zašli na *** soutěž již skončila ***. Nezapomeň připojit svoje celé jméno a adresu, abychom ti v případě výhry mohli knihu zaslat. Dva výherce krásné knihy „Dona Carla nikdo nezastaví“ vybere redakce.

Výhry do soutěže věnovalo nakladatelství Portál. Děkujeme.

Pokud jste nevyhráli, nebuďte smutní, knihu si můžete objednat na internetových stránkách nakladatelství Portál.

Příspěvky, které nám zasíláte

  • 11. 11. 2017, Alexandra Pavlíkováobrázek
  • 4. 11. 2017, Nikolka Macháčkováobrázek »vítěz soutěže«
  • 4. 11. 2017, Petr Műller, 6 letobrázek
  • 28. 10. 2017, Michaela Hermachovákoloseum
  • 28. 10. 2017, Petra Říhovájsem zpátky
  • 25. 10. 2017, Renata Ševčíkováveršík
  • 24. 10. 2017, Vladimíra Komendováveršík
  • 24. 10. 2017, Pavel Warzochaobrázek »vítěz soutěže«
  • 23. 10. 2017, Jana Plecháčováveršík

Koloseum

Je večer okolo osmi hodin a já právě dopsala všechny domácí úkoly. „Do prčic,…zítra píšeme z dějepisu.“ Okamžitě otevřu sešit z tohoto předmětu a začnu se učit, tématem mé snahy jsou gladiátorské boje v Koloseu v Římě. Vůbec mě to nebaví, a hlavně si z toho vůbec nic nepamatuji. Po půlhodině na mě zavolá mamka: „Jdi se umýt a do devíti ať jsi v posteli.“ „Do háje,“ řeknu si. „Co mám teď dělat? Dějepis neumím a do devíti se ho nenaučím…“

Jdu se tedy umýt a uložit se do postele s tím, že se to o přestávkách ve škole snad doučím.

Už je devět hodin, já spím a mamka si mě jde zkontrolovat. „Spí,“ šeptá si a spokojeně odchází.

Ráno se probudím, bolí mě trochu hlava jako po úderu kladivem, ale to teď neřeším, zajímá mě spíš, kde to jsem. Okolo mě jsou zdi z kamene a já ležím na zemi. Najednou se přede mnou otevřou dveře, které vypadají jako ty ve vězení. Přijdou pro mě dva statní muži, zvedli mě ze země a odvedli do veliké místnosti bez střechy. Okolo mě byli lidé, kteří něčemu fandili. Křičí a na někoho stále ukazují. Podívám se okolo sebe a pak si řeknu: „To je přeci Koloseum.“ Přemýšlím o tom, jak jsem se sem mohla dostat, ale nic mě nenapadá. Po chvíli přemýšlení skončí, protože se proti mně rozběhne jeden z gladiátorů. Přivřu oči a zaječím… a pak se vzbudím. Mamka za mnou přiběhne a ptá se vystrašeně, co se děje. Já jen zašeptám: „To byl asi jenom ošklivý sen.“ Mamka odejde a já se opět snažím usnout, ale nejde to.

Celou noc o tom přemýšlím a doufám, že už se mi nic podobného zdát nebude. Ale co to, dějepis a mé málo oblíbené téma „gladiátoři“ je mi najednou trochu víc bližší…

Michaela Hermachová

Jsem zpátky

Je rok 180 před naším letopočtem, Řím. Ležím na zemi, nade mnou vidím azurově modrou oblohu a okolo sebe slyším burácející diváky v hledišti monstrózního Kolosea.

Nehybně ležím přímo uprostřed placu, kde by se právě měl odehrávat souboj gladiátorů.

Najednou se u mě objeví mohutný svalnatý muž, který mě svým gestem, jako by vyzývá k souboji.

Pomalu se snažím zvednout. Když do mě soupeř najednou kopne. Rozčílím se natolik, že bolest překonám a zvednu se. A začne to! Pokusím se bojovat. Do vzduchu máchnu rukou. Avšak marně. Náhle přijde další rána, a to do nosu. Skácím se k zemi. Slyším pouze tlukot svého srdce. Otevřu oči a spatřím zvědavé diváky, čekající na mou reakci.

Těžko se zvedám na nohy. Přede mnou stojí soupeř, kterému kouká z očí radost z převahy. Snažím se ho jakkoli udeřit, ale s každým pohybem si připadám slabší a slabší. Když najednou, povedlo se to! Dostal ode mě poměrně velkou ránu. Soupeř se svalil na zem.

Už jsem si myslel, že jsem vyhrál, ale mýlil jsem se. Z ničeho nic jsem spadl na zem. Soupeř mě nijak neudeřil, ale já jsem tam prostě ležel se zavřenýma očima a v uších mi pípalo. Všude okolo mě bylo černo. „Jsem mrtvý,“ pomyslel jsem si.

Když najednou otevřel jsem oči a byl jsem v posteli a to pípání v uších byl můj nesnesitelný budík. Jsem opět v 21. století. Jsem zpátky doma v posteli a hlavně… žiji!

Petra Říhová

Koloseum je vlastně starověké divadlo,
kdo ale ví jak to s ním dopadlo?
Zloději kamenů i zemětřesení,
moc již z něho vlastně není,
ale je to symbol císařského Říma,
úžasná atmosféra v něm stále dřímá,
proto turisty je velmi oblíbený,
dokonce na italské minci je vyražený.

Renata Ševčíková

Koloseum,součást Říma,
svou historii má,
dokud stavba bude stát,
nemusí se Řím ničeho bát

Vladimíra Komendová

Jeden z velkých světa divů,
to je v Římě koloseum.
Panovníci ho měli na svoje obveselení,
nejvíce to táhlo k zápasům gladiátorským.

Dnes je atrakcí pro turisty,
už neláká k bitvám kulturisty.
Císaři v něm odsouzence popravovali ve velkých počtech,
ještě dneska z toho běhá mráz po zádech.

Jana Plecháčová

Autor:
Vydáno: