Téma týdne – duchové a Dušičky

Soutěž již skončila (4. 11. 2017 23.59).

Věříš na duchy? Viděl(a) jste již nějakého na vlastní oči? Vyprávíte si doma strašidelné příběhy? Zažil(a) jste něco zvláštního, nevysvětlitelného? Myslíš si, že existují na hradech a zámcích strašidla, nebo jsou to jen pověry? A co Dušičky? Zvláštní magický svátek nebo jen normální den? Můžeš nám nakreslit ducha tak, jak si ho představuješ.

Téma týdne – duchové a Dušičky

Pokud chceš vyhrát tuto knihu, tak nám napiš pár veršů, jakkoliv dlouhou povídku nebo namaluj obrázek. Nezapomeň, že tvé příspěvky musí vystihovat toto téma týdne.

Své dílo pošli na *** soutěž již skončila *** a nezapomeň připojit své celé jméno a adresu, abychom Ti v případě výhry mohli odměnu zaslat.

Příspěvky, které nám zasíláte

  • 4. 11. 2017, Nikolka Macháčkováobrázek
  • 4. 11. 2017, Kateřina Láchováobrázek
  • 4. 11. 2017, Kateřina Bernasováčarodějnice
  • 4. 11. 2017, Petr Műller, 6 letobrázek
  • 1. 11. 2017, Anna Lenomarováne každý se dá ulovit
  • 1. 11. 2017, František Mikulecveršík
  • 1. 11. 2017, Natálka Bojkovská, 9 letobrázek
  • 1. 11. 2017, Eliška Kalašová, 8 letobrázek »vítěz soutěže«
  • 31. 10. 2017, žluté oddělení ŠD při ZŠ Mozartovaobrázek
  • 31. 10. 2017, Jana Mičováobrázek
  • 30. 10. 2017, Karolína Vilčkováobrázek
  • 30. 10. 2017, Vladimír Sýkoraobrázek
  • 30. 10. 2017, Natalie Warzochováobrázek
  • 29. 10. 2017, Veverušáci z BerounaHalloween
  • 29. 10. 2017, 2. skupina, Veverušáci BerounHalloweenská party
  • 29. 10. 2017, 1. skupina, Veverušáci BerounHalloween
  • 29. 10. 2017, Alex KuníkHalloween
  • 29. 10. 2017, Adéla Hlávková, Dana Rýdlová, Kuba Kinský, Sára Štechovápraštěná kočka
  • 29. 10. 2017, Romanka Vostrčilováobrázek
  • 29. 10. 2017, Jana Plecháčováveršík

Čarodějnice

Když jsem byl malý, rodiče mne strašili, že když budu zlobit, přijde si pro mne čarodějnice a odnese si mě. Vždy jsem si představoval, že si mne odnese do svého doupěte v lese a budu jí tam muset sloužit. Dneska v noci se mi ale zdálo o ježibabě docela jinak, než jsem si ji představoval.

Ve snu jsem se ocitl v dřevěné chatrči bez oken. Byla tam tma, jen oheň v krbu hořel. Slyšel jsem nějaké kroky, ale když jsem se otočil, stál tam jen černý kocour. Když jsem si ho ale chtěl pohladit, on naježil srst, vydal takový skřípavý zvuk a zmizel.

Po chvíli se za mnou rozletěly dveře a v nich stála osoba v černém plášti zahalená. V té tmě jsme jí neviděl do tváře, jen oči, které svítily jako dva lampiony, jsem spatřil. Osoba odhodila plášť a měla na sobě černé šaty v pase převázané provazem. Všimla si mne a mého výrazu a milým hlasem řekla: „Neboj se mne, já nejsem taková jako mé kamarádky. Pobuď tu se mnou…“

Chvíli jsem tam s ní pobyl a opravdu byla velmi milá a příjemná. Po nějaké době jsem se probudil a řekl si, že ne všechny čarodějnice jsou špatné a že maminka měla pravdu, když říkala, že nemám soudit knihu podle obalu.

Kateřina Bernasová

Ne každý se dá ulovit

Had syčí a šustí
Číha v trávě na svou kořist.
Neúspěch si neodpustí,
musí něco pojíst.
Tu najednou vidí
postavu malou bílou
a už se jeho šupiny hýbou.

„AUssss“ syčí had,
kterému teď zub chybí.
A z díry po něm line se
pěkný puch a smrad.
To duch teď směje se
„Cha cha cha chach!
Ducha přeci nekousneš,
protože má čirý zjev.“

Hle a tu mu na hlavu
ťuká nápad století,
„Musím změnit potravu!“,
Ať ptáci se hned rozletí,
a sdělí tam,
i tam,
i tam,
„Já budu vegetarián!“

Anna Lenomarová

Nejen z pohádek hodně duchů známe
ale taky i v různých filmech byli vidět,
v životě však vůbec nejsou, to je známé,
že jsi se jich bá,l nemusíš se stydět.

František Mikulec

Halloween

Halloween, svátek je,
všechny děti, těší se.
Svátek všude slaví,
kde se anglicky mluví.

Do Čech také zavítal,
obliby si tady získal.
Strašidelné kostýmy,
děti přeci milují.

A než začnou koledovat,
dýni musí vyřezat.
Svíčku do ní vloží,
večer krásně voní.

Září kolem dokola,
všechny děti přivolá.
Ty si pozvou duchy,
černé kočky a sovy taky.

Přijdou také příšerky,
možná i čarodějky.
Přidají se kostlivci,
výři šíří legraci.

A tak všichni dohromady,
Halloween tu dobře slaví.

Veverušáci z Berouna

HALLOWEENSKÁ PARTY

Byl jeden duch, který se jmenoval Cookey. Ten bydlel na hradě Kokoska. Kolem sebe měl spoustu kamarádů. Všem svým kamarádům poslal pozvánku na „Halloweenskou party.“ Pozval pavouka Karla, dýni Emílii, kostlivce Kostičku, čarodějnici Niky. Je ráno 31. října. Duch Cookey vstal časně ráno a šel ihned k bráně. Nedošlo mu, že jeho party je až večer. Přemýšlel, co se mohlo stát a byl moc smutný, že všichni jeho kamarádi nepřišli. Když šel spát, uslyšel zvonek. Šel otevřít, a koho neviděl. Byli tam všichni jeho kamarádi. Jakmile je spatřiůl., hned mu došlo, že jeho party je až nyní. Nakonec všechno dobře dopadlo a všichni si užili „Halloweenskou party“ až do rána. Mají jistě na co vzpomínat.

2. skupina, Veverušáci Beroun

HALLOWEEN

Na Halloween 31. října se dějí strašné věci. Dýně na večer ožijí, kočkám začnou svítit oči a takovéto rozmary se všude kolem nás objevují. Těsně před večerem děti říkají Halloweenské koledy a chodí ve strašidelných převlecích. Mají košíky, které jsou plné sladkostí. K večeři dostanou dýňovou polévku. Před dům a na dům se dávají různé ozdoby, děti předem dlabají strašidelné dýně, do kterých vkládají svíčku. Ty večer svítí. Když začne noc, to se teprve začnou dít hrůzné věci. Děti se v posteli klepou strachy a bojí se, že je napadne nějaký duch nebo živý mrtvý.

1. skupina, Veverušáci Beroun

HALLOWEEN

Na Halloween o půl noci chodí děti strašit, a tak malé děti žijí ve strachu, co zase bude. Toto všechno vymyslel kluk jménem Daniel. Ten si dělal legraci z malých dětí, které mu však věřily. Jednoho dne se objevila živá kostra v hábitu a s kosou v pravé ruce. Když se takto jednou Daniel vracel domů, slyšel křik. Šel do sklepa, kde našel ležet svoji maminku a zahaleného muže s kosou. Od té doby přestal strašit malé děti a už nestraší.

Alex Kuník

PRAŠTĚNÁ KOČKA

„Ahoj“, já jsem Tlapka, jsem černá a na Halloween jsem strašně praštěná. Zítra je právě Halloween. Už je ráno a já chci skočit ze střechy malé stodoly. „Už skáču áááá“. Já jsem vydržela?“ Pak byla noc. Černá kočka se prochází po ulicích. To je Tlapka. Najednou na ni někdo promluví: „Baf“. Z poza rohu vyskočil její páníček. Vzal Tlapku domů, tam ji dal najíst a napít. A to ji přidal ještě i šlehačku.

Adéla Hlávková, Dana Rýdlová, Kuba Kinský, Sára Štechová

Duchové se rádi rojí,
skoro každý se jich bojí.
Někteří jsou zlí, jiní zase dobří,
když poletují venku, míjejí každý modřín.

Lidé je zkouší někdy vyvolat,
nemají ponětí o tom, že ďábla mohou přivolat.
Duchové mají každý rok svůj sněm,
na něm přemýšlejí, co zlého vyvést všem lidem.

Jana Plecháčová

Autor:
Vydáno: